Mercedes-Benz

E300

Cena: dohodou
  • Majitel: 2. majitel

  • Motor: Originální motor + převodovka „matching numbers“

  • Najeto: 373.890 poctivých originálních mil

  • Havarované: Nikdy nehavarované

  • Koroze: Vozidlo kompletně bez koroze

  • Stav: Vzhledem k celkovému stáři je vůz v naprosto dokonalém stavu

  • Ostatní: Vše původní a plně funkční, Interiér jako nový (původní), Původní barva (stále krásný lak téměř bez poškození, ale není nový)

Slavné piáno, tedy řada W123, bylo po osmi letech nahrazeno sérií W124, podle některých posledním klasickým mercedesem. Ten vydržel ve výrobě předlouhých takřka třináct let.

Dočkal se spousty karosářských variant – kromě sedanu a kombi, tradičně nazývaného T-Model, se začátkem devadesátých let objevilo i elegantní kupé, od kterého byl odvozen také čtyřmístný kabriolet. Opět nechyběly ani prodloužené limuzíny. Léto 1993 pak přineslo poslední modernizaci a změnu označení – závěrečné bezmála čtyři roky tak W124 putovala k zákazníkům jako třída E.

W124, které se u nu nás podle koncového čísla přezdívalo Čtyřka, tedy převzala tvarové prvky od menšího sourozence, jinak byla ovšem zcela svébytná. Zvláštní pozornost při vývoji byla věnována bezpečnosti, která nesměla být zanedbána, i když prioritou bylo snížení hmotnosti. Na karoserii byl tedy použit lehký, ale přitom dostatečně pevný ocelový plech. Jako měřítko sloužila inženýrům nejen kompaktní W201, ale zejména velká třída S série W126, která se vyráběla od roku 1979. Prostor pro cestující byl na tehdejší dobu velmi dobře chráněn proti bočnímu nárazu, samozřejmostí byly i deformační zóny vpředu a vzadu. Testovací exempláře W124 se podrobily asymetrické bariérové zkoušce – čelnímu nárazu v rychlosti 55 km/h se čtyřicetiprocentním přesahem (tedy s překážkou se nepotkal celý automobil, ale jen necelá polovina přední části). Nový vůz byl také navržen s ohledem na bezpečnost chodců a cyklistů.

A jak na tom byla technika řady W124? Nejdříve jedna drobnější, ale velmi praktická novinka – jednoramenný stěrač čelního skla s tehdy největší stíratelnou plochou na světě. Změny se udály i na podvozku –obě nápravy byly pochopitelně zavěšeny nezávisle, vpředu našly své místo dnes již klasické vzpěry McPherson, zadní zavěšení bylo víceprvkové. Do osobních vozů stuttgartské automobilky se také poprvé v historii dostal pohon všech kol, šlo o automatický systém 4Matic, který používá automobilka dodnes, byť na jeho vývoji neustále pracuje.

V červenci 1993 následovala řada W124 na jaře představenou W202, třídu C. Stala se z ní třída E, jednotlivé modely tedy byly označeny písmenem E a trojčíselnou zkratkou zdvihového objemu motoru, vznětové varianty už nenesly jen písmeno D, ale celé slovo Diesel. Ze zádí vozů naopak zcela zmizely kódy karosářských variant, například C pro kupé, či T pro kombi.

Dočkal se spousty karosářských variant – kromě sedanu a kombi, tradičně nazývaného T-Model, se začátkem devadesátých let objevilo i elegantní kupé, od kterého byl odvozen také čtyřmístný kabriolet. Opět nechyběly ani prodloužené limuzíny. Léto 1993 pak přineslo poslední modernizaci a změnu označení – závěrečné bezmála čtyři roky tak W124 putovala k zákazníkům jako třída E.

Při představení v listopadu 1984 měly ovšem všechny modely ještě klasické označení – 200 (ano, u něj dodával směs do válců stále karburátor), 230 E, 260 E a 300 E, vznětové verze zastupovaly 200 D, 250 D a 300 D. Existovala také zážehová 200 E, ovšem ta se zprvu pouze vyvážela, a to do Itálie. Začátkem devadesátých let přišel vrchol v podobě dnes sběratelsky velmi ceněné varianty 500 E (později E 500), nejvýkonnější verzí byla ovšem ještě později uvedená E 60 AMG. Design karoserie vyznával hranatější funkční linie, které nezapřely inspiraci kompaktním Baby Benzem 190 E řady W201. Určitý sportovní nádech jim však nebylo možné upřít.

Prázdná sekce. Upravte stránku, abyste přidali obsah.
Prázdná sekce. Upravte stránku, abyste přidali obsah.

Galerie fotek